Kdo si počká, ten se dočká. Tak praví známé přísloví a něco na něm bude. Tedy alespoň v dnešním případě. Kdo nesáhl po Audi Q7 nebo jeho luxusních derivátech, může být nyní maximálně spokojený. Nejnovější přírůstek zrozený z jednoho kmene nás v redakci tak hodně pozitivně překvapil, že zaslouží jen slova chvály.
Velká, těžká a neohrabaná monstra. Přesně taková byla ještě nedávno téměř pětimetrová SUV. Jen vzpomeňme na Audi Q7 první generace. Majestátní rozměry, opulentní tvary a pohrdání vším okolo jen maskovaly vrozenou nemotornost a zavalitost. To už neplatí. Nástupce je naprosto jiného ražení. Prošel odtučňovací kúrou, zúčastnil se atletické olympiády a absolvoval kurz dobrých mravů. Výsledek stojí za to. A když je něco hodně dobré, proč toho nevyužít a úspěch nezopakovat. Se značným časovým odstupem přišel na svět další počin v podobě Touaregu. Nový model používá osvědčenou techniku a trochu se vychyluje z nastolených kolejí vlastní stáje.
Volkswagen se odvázal zejména na zádi. Nebýt roztaženého nápisu vzadu, tipoval bych, že se jedná o další SUV sesterského Porsche. Zepředu působí trochu naštvaně, ale množství chromu dává jasně tušit, v jakých končinách bude o Touareg největší zájem. Designérská diverzita je patrná z masky chladiče inspirované Arteonem. Touareg vybočuje z jednotného vzhledu wolfsburských SUV. Jednota je pryč – a mně se to líbí. Zajímavé křivky a prolisy karoserie v černé metalíze příliš nevynikly, přesto novinka vzbuzovala na silnicích daleko větší zájem než kdysi nová Q7.
Šok mi přichystala kabina. Pojetí interiéru jde totiž úplně jiným směrem než dosud. Nový design palubní desky je mi sympatický a považuji ho za povedený. Chybí na něm tlačítka a pozornost na sebe strhává patnáctipalcový (opakuji patnáctipalcový) displej. Ten svou velikostí vyráží dech. Pokud obrazovku porovnáte s běžnými osmipalcovými displeji, budete se muset smát. Ovládání obrazovky je intuitivní a vše je hezky po ruce. V levém sloupečku si můžete navolit oblíbené funkce, a tak třeba systém Stop-Start můžete vypnout jedním stiskem. Záleží jen na vás, jak si displej uzpůsobíte. Digitální svět je nepovinný, závisí na tom, jakou výbavu zvolíte a jak si vůz nakonfigurujete.
Za volantem je další displej virtuálního kokpitu, doplněný nočním viděním, které dokáže označovat osoby a zvířata do rámečků a v případě potřeby před nimi varovat. Je to super pomocník, zejména teď v zimě, kdy je brzy tma a chodci bez reflexního oblečení jsou nepoučitelní.
Na všech pěti místech je dostatek prostoru, napříč i podélně. Zadní sedadla lze podélně posouvat na úkor zavazadelníku. Kufr pojme 810 litrů zavazadel, tedy v případě, že nějaké haraburdí nacpete pod podlahu a zadní sedadla odsunete co nejvíce do kabiny. Přesto si myslím, že čtyřčlenná rodina s jeho objemem nebude mít problém. Potěší vysoko se zdvihající víko zavazadelníku. Pneumatické pérování pak umožňuje snížit vůz za účelem snadnějšího nakládání.
Zatím bez výběru
Pod kapotou pracuje dočasně jediný motor ve dvou výkonnostních verzích (časem se objeví benzinový šestiválec a vrcholný čtyřlitrový osmiválec). Zkoušený vznětový šestiválec TDI o objemu tří litrů pracuje s výkonem 210 kW (286 koní) a točivým momentem 600 Nm. Mé zkušenosti s tímto agregátem pod kapotou Audi A7 Sportback nebyly ve srovnání s konkurenčním šestiválcem od Mercedesu jednoznačně přesvědčivé. V robustnějším Touaregu jsem logicky očekával situaci ještě o něco horší. Vznětové třílitrové srdce mi ale přichystalo milé překvapení. Volkswagen zapracoval na odhlučnění a celkově lepším sladění motoru s automatickou převodovkou ZF a celým zbytkem vozu. Převodovka řadí klidně, neškube, netrhá a je příjemným společníkem.
Za trochu ospalejším zátahem z nižších otáček stojí plnění emisní normy Euro 6d-Temp. Rozvážnější počáteční charakter Touareg vynahrazuje hutným, ale plynulým tahem ve vyšších rychlostech. Houževnatost a pružnost mu jsou vlastní a hlavní předností je rychlé opětovné nabírání rychlosti. Slušnou dynamiku krotí skvěle dávkovatelné brzdy. Brzdění mu jde stejně dobře jako zrychlování. Touareg dovoluje svižnou jízdu, je doslova zrozen pro polykání kilometrů. Rychlost umí slušně maskovat, posádku konejší svým komfortním charakterem a všem poskytuje fantastický výhled z vozu. Kolikrát jsem se přistihl, že jedu téměř dvojnásobnou rychlostí, než dovoluje dopravní značení, aniž by mi to přišlo nějak nebezpečné – pozor tedy na pokuty za rychlost.
Při dálniční jízdě diesel točí příjemných 1 800 otáček a poskytuje akustickou pohodu. I přes velkou karoserii a panoramatické střešní okno neslyšíte zvenčí žádné výrazné rušivé ruchy. Po autostrádě můžete letět klidně dvoustovkou a Touareg nehne ani brvou. Nejlepší na tom je, že posádka nebude trpět a vaše bankovní konto nepocítí výraznější průvan. Po městě se umí pohybovat za osm, mimo dokonce za šest a po dálnici za sedm litrů nafty na sto. Pokud pojedete ostře, podíváte se lehce přes deset, ale to si bere kdejaké malé SUV s benzinovou čtrnáctistovkou.
Čím rychleji pojedete, tím více se vůz přikrčí k asfaltu. Dokáže totiž měnit svou světlou výšku v rozmezí od +70 mm do -40 mm. O 15 mm se vzdálenost od země sníží ve sportovním režimu, o dalších 20 mm v rychlostech nad 120 km/h. Nejnižší poloha je zase určena pro již zmiňované nakládání a vykládání věcí ze zavazadlového prostoru. Nejvyšší polohu auta (světlost 271 mm) oceníte v náročnějších podmínkách (schopnostem v terénu se věnuje Honza Markovič o několik stránek dříve).
Vzduchový podvozek funguje znamenitě, nerovnosti žehlí s grácií. Problém tedy nepředstavují dlažební kostky, rozbité okresky ani retardéry, což je vzhledem k přítomnosti jednadvacetipalcových širokých kol až k nevíře. Přestože Touareg mezigeneračně hodně zhubl, stále se jedná o slušnou hromadu plechu a plastů, která přece jen něco váží. S tím je nutné počítat, nemůžete vletět bezhlavě do zatáčky nepřiměřenou rychlostí. Fyzikální zákony nedokáže ošálit sebelepší vůz prošpikovaný sebevětší porcí elektronických pomocníků. A že jich Touareg nemá málo. Některé bezpečnostní vychytávky potěší, některé budete proklínat. Třeba noční vidění je super a doopravdy zvyšuje bezpečnost. Systém Stop-Start tady tolik neškodí, navíc jej lze jednoduše deaktivovat. Horší je to se systémem Line Assist. Ten mi nevyhovoval. Na dálnici umožňuje chvilkově sundat ruce z volantu a v kombinaci s adaptivním tempomatem budete mít pocit pasažéra v taxíku. To vše je hezké do doby, než přijde zatáčka. To se s vámi Line Assist doslova pere, zabraňuje přejíždění bílého podélného pruhu. Problém nastane v momentě, kdy jedete rychleji a potřebujete zákrutu projet ideální stopou. To se může systém zbláznit.
Touareg nabízí několik jízdních režimů – houpající Comfort, normální Normal, přitvrzený Sport, ekologicky utlumený Eco mód, mimoasfaltový Offroad, sněžný Snow a individuální Individual. Jednotlivé režimy nastavujete pomocí otočného ovladače na středovém tunelu, čímž se mění charakteristika auta. Osobně jsem nejčastěji využíval režim Normal, který nejvíce vyhovoval mým potřebám. Druhý ovladač stejného vzhledu, umístěný dál od řidiče, slouží nastavení vozu v terénu. Řadicí páka fantasticky padne do dlaně, je radost s ní pohybovat. K uvolnění aretace je určeno delší tlačítko, druhé menší slouží parkování.
Suma sumárum, Touareg se povedl. Volkswagen si na něm dal hodně záležet a je to vidět. Dočasnou nevýhodou může být přítomnost jediné motorizace a vyšší cenovka. Jinak Volkswagen svůj vrchol nabídky přivedl téměř k dokonalosti. S Touaregem kilometry rychle ubíhají a je v podstatě jedno, po jakém povrchu se pohybujete.
Zoom: Touareg je hlavně o příplatcích. Základní výbava není špatná, ale k plné spokojenosti náročných zákazníků (kdo jiný by si velké SUV kupoval, že?) je nezbytností dlouhý příplatkový seznam všech vymožeností a způsobů individualizace. Volkswagen nabízí pro zjednodušení ceníku celou řadu výhodných paketů slučujících více příplatkových položek do jedné. V našem případě příplatková výbava zvedla konečnou cenovku o více než půl milionu korun.
Verdikt: Touareg není žádnou parodií ani výsměchem této kategorie. Je ukázkou toho, jak má vůz dané třídy vypadat. Dokonale plní rozličné požadavky, zpříjemňuje pobyt na palubě, uspokojuje nejnáročnější řidiče a ještě k tomu není chladný jako ostatní koncernové modely. Pod konzervativním kabátem se totiž ukrývá vůz, který umí rozproudit krev v žilách, má dobré srdce a nepůsobí příliš unyle. Je to právem vrcholný model.
Petr Šikl (autor), Vojtěch Zikmund (foto)
